Syfilis se dá klidně považovat za jednu z těch nejvíce nebezpečných pohlavních nemocí. A to proto, že co se týče některých dalších pohlavních nemocí, může nakažený člověk na následky syfilidu i umřít.
Tato choroba se u infikovaných jedinců objevuje ve třech etapách. V první fázi se v místě pohlavních orgánů vyskytne rudý vřídek. Tomu většina pacientů nepřikládá příliš velkou váhu, také z toho důvodu, že nebolí. Jestliže se v tuto chvíli nezahájí léčení, tak přibližně za tři čtvrtě roku od momentu, kdy se člověk infikoval, začnou se podobné vředy objevovat i na dalších místech. Je docela dobře možné, že v konečném důsledku pokryjí celé tělo. Tohle „vředové pokrytí“ bývá zpravidla doprovázeno horečkami, vypadávají lidem vlasy, či trpí nechutenstvím.
V situaci, že ani přes tyhle varovné symptomy nenavštíví lékaře, přichází poslední stádium nemoci. Tady jsou již v ohrožení pro život důležité orgány, jako mozek a srdce. Celé to může znamenat smrt nakaženého jedince. Proti syfilidu se ovšem dá velmi účinně bránit. Když se na tuto chorobu přijde včas, dá se úspěšně vyléčit pomocí penicilinu.
Nutně musíme podotknout, že jako v případě kapavky, je vědomé neléčení této pohlavní nemoci dle zákona trestné. Syfilis se nikdy nesmí považovat za nějaké raritní onemocnění, kterým trpěl tak maximálně Albert z Valdštejna, což je uvedeno v jeho životopisu. Jen v roce 2006 se totiž na našem území zjistilo více než 1500 nových případů.
Syfilis je pohlavní nemoc bakteriálního původu. Jednu z hlavních možností přenosu nákazy zaručuje nechráněný pohlavní styk, a to v jeho nejrůznější formách (tedy i při orálních či análních hrátkách). Mimo to je tu i varianta, že dojde během těhotenství k přenosu z matky na dítě. To je ale v porovnání s pohlavním přenosem daleko méně časté. Jestliže se ale těhotná žena nakazí, může to mít za následek jednak nákazu nenarozeného miminka, která se u něj může projevit v podobě jeho těžkých deformací, tak potrat.
V minimálních případech se může syfilis přenášet také pomocí infikovaných věcí (třeba během jídla) nebo velmi těsném kontaktu s nakaženým jedincem. Technicky je možná během krevní transfuze. V tomto ohledu ovšem není žádný důvod se znepokojovat: krev se vždy na možný výskyt této choroby testuje, takže tento způsob nákazy se dá v normální životě klidně vyloučit.
Jestliže máme doporučit nějakou prevenci, co se syfilidy týče, dá se přirozeně navrhnout důkladný výběr sexuální partnerů a další řadě i pečlivé dodržování zásad hygieny. Používání kondomu se sice nedá považovat za úplně 100% metodu, jak se chránit, ale i tak snižuje tento prostředek riziko nákazy na minimum.
Léčba a testy
Pokud se i přes všechna opatření člověk nakazí, je nutné alespoň včas nemoc vypátrat, dále následuje pobyt v nemocnici. Tady léčení probíhá prostřednictvím užívání antibiotik. Nejčastěji jde o penicilin. Když je pacientem člověk, který má na penicilin alergii, nemusí to pro něj znamenat výraznější hrozbu. Existují i jiné typy zaručených léčiv. Léčba nakaženému jedinci umožní, aby se nesetkal s jinak závažnými důsledky nemoci. Přirozeně jedině tehdy, odhalí se syfilis brzy. Pokud se syfilis u pacienta nachází ve svém prvním stádiu, nebo ještě na počátku druhého, nemusí se postižený o své zdraví moc strachovat. Jestliže se už ale dostal do třetí fáze onemocnění, nejspíše se už léčením nepodaří odstranit veškeré zdravotní potíže, a měl by se raději smířit s možnými trvalými následky.
Co se týče odhalení této nemoci, původní podezření se většinou zjišťuje dvěma různými způsoby. Tím prvním je krevní test (tzv. serologické vyšetření), eventuálně se provádí vyšetření mozkomíšního moku (tzv. BWR test). Hlavní vlastností těchto metod zkoumání je možnost jejich využití nezávisle na tom, v jaké ze tří fází choroby se pacient zrovna nachází. Tyto techniky jsou důležitým pomocníkem současné diagnostiky syfilidy v západní Evropě. Druhou variantu, jak se dá zjistit nákaza syfilidem, znamená mikroskopické zkoumání bakterií z oblasti nálezu. K tomuto účelu lékaři používají vzorek, který získají „prvního vředu“, anebo bílé vyrážky, která se vyskytuje v dutině ústní. Značnou nevýhodu tohoto stylu testování tvoří fakt, že jej lze využít jedině tehdy, když se nakažený nachází v první nebo v druhé etapě choroby.
Hlavní fáze choroby
Jak už bylo zmíněno, u syfilidy rozlišujeme tři hlavní stádia nemoci.
I.
Prvním příznakem první fáze je výskyt tvrdého vředu. Ten většinou postiženého nebolí. Tento vřed se nachází v oblasti, kde došlo k infikaci původcem onemocnění. Co se týče velikosti tohoto vředu, nejčastěji se pohybuje v rozmezí půl až dvou a půl centimetrů. V situacích, kdy se infikovalo místo pohlavních orgánů, dochází kromě vředu také k viditelnému zduření mízních uzlin v oblasti třísel. Oba tyto symptomy se ale nemusí projevit zároveň. Když nákaza zavítá do lidského těla na jiném místě, mízní uzliny se zduří tam, kde jsou k této postižené oblasti nejblíže. Teď to nejpodstatnější: vřed se během jednoho měsíce, maximálně v době šesti týdnů, sám zahojí. Tento jev ale bohužel neznamená, že se choroba nevrátí, nebo že se vůbec nejednalo o syfilis. Právě naopak. Tímto skončilo první stádium nemoci, a tedy i období, kdy bylo nejsnazší nákazu vyhubit. V první etapě hrozilo postiženému nejmenší poškození zdraví.
Dále dodejme, že následující druhé stádium onemocnění představuje také časový úsek, kdy je infikovaný jedinec pro své okolí nejnebezpečnější: riziko nakažení je v této fázi daleko větší než v první nebo naopak poslední fázi nemoci.
II.
V druhém stádiu pohlavní choroby je hlavním příznakem rozsáhlá vyrážka. Tu člověk může vidět na různých částech všude po těle, a to především ve formě bílých stroupků. Zároveň existuje varianta, že se vyskytuje v dutině ústní. Spolu s ní také dochází k dalšímu zduření mízních uzlin. Choroba se následně projevuje tak, že se na různých místech tyto vyrážky i zduřeniny průběžně vytvoří a poté zase zmizí. Zároveň je i možné, že během tohoto druhého stádia se oba dva příznaky zcela ztratí. Potom se určitý čas zdánlivě nic neděje.
Tomuto období klidu říkají lékaři tzv. latentní stádium. V podstatě značí, že se nákaza odlišnými způsoby postupně rozšiřuje celým tělem postiženého. Výsledkem je nejdříve problematicky rozpoznatelné a zároveň těžké poškození napadeného organismu. Latentní stádium onemocnění potom obyčejně s velkým překvapením střídá její třetí, a tedy poslední fáze. Někdy se také nazývá jako tzv. pozdní syfilis. Tohle stádium může přijít po uplynutí značně dlouhého období od nákazy, a to řádově několik let. Uvádí se, že v některých případech může vypuknou i třeba za 20 let od doby, co se infekce do lidského organismu dostala. Syfilis se rozhodně nedá považovat za nějakou „sezónní“ chorobu, které se člověk během jednoho či dvou měsíců zbaví, a v případě, že náhle odezní specifické symptomy, je zcela bezpředmětné se už touto nemocí zabývat.
III.
Během toho třetího stádia dochází k velice závažným poruchám osobnosti, demenci nemocného, ale i k pokročilé obrně. Tyhle mentální změny doprovází neméně brutální důsledky pro tělo. V častých případe se v podstatě rozpadá kožní tkáň obličeje, místo kolem nosu, či třeba patra. Mimo tyto změny, které jsou patrné na první pohled, patří postižení nervové a cévní soustavy, ale i samotného srdce. Nemoc rovněž postihuje klouby.
Tyto šílené následky však dnes objevíme v rozvinutých zemích obyčejně jedině ve výjimečných případech. V rozvojových oblastech se nicméně jedná pořád o úkaz daleko více obvyklý.
